Na začátku pro nás hlavního letního měsíce července jsme se vydaly na turné Songs of the Soul do exotické Brazílie. Pro Brazilčany je červenec typickým zimním měsícem, a tak by se člověk mohl obávat, že ve sněhu se mu v létě opravdu líbit nebude. Brazilská zima je naštěstí úplně jiná. Teploty se tam pohybují kolem 25 stupňů a kdybychom se tuto obrovskou zemi rozhodly navštívit v létě, smažily bychom se asi jako hranolky na rozpálené pánvi s olejem. Těšily jsme se teda na příjemné klima v tajuplném největším státě Jižní Ameriky. Obtěžkány hudebními nástroji a kufříky s letním oblečením jsme se vynořily na letišti v Sao Paulo, největším městě Brazílie, kde jsme se potkaly i se zbytkem hudebníků a organizátorů turné. Od toho okamžiku jsme už většinu aktivit trávili společně, a to také z důvodu bezpečnosti, které jsme na doporučení místních přátel věnovali zvýšenou pozornost. Pořádali jsme pravidelné společné ranní běhy, které jsme často zakončili popíjením lahodné kokosové vody nabízené sympatickými domorodými prodavači doslova na každém rohu. Pro chlapce byl běh neúnosně pomalý, zatímco dívky vytrvale úpěly, že takhle rychle zkrátka běhat nejsou zvyklé. No co na to říct – užívali jsme si to se vším všudy :O)
Celkem nás čekaly čtyři koncerty ve městech Sao Paulo, Curitiba, Rio de Janeiro a Niteroi. Na všechny koncerty přišlo spoustu posluchačů, kteří naši hudbu opravdu dokázali ocenit. Na konci každého večera se celý sál postavil a loučil se s námi dlouhým, bouřlivým potleskem.
Každé město v nás zanechalo spoustu impozantních zážitků, na které jen tak nezapomeneme. V Sao Paulo to nepochybně byla netradiční pěší zóna s tisícovkami chodců, cyklistů, prodejních stánků a muzikantů. Také neopakovatelný oběd v čínské restauraci, na který jsme si vystály hodinovou frontu a to poté, co jsme takovou vhodnou restauraci asi dvě hodiny hledaly. V Curitiba nás asi nejvíce překvapila zima, která přesně na dobu, kdy jsme do města přijeli, obsadila ulice města a my jsme zkrátka mrzli ve svých letních lehkých svetřících. Někteří toho ovšem hbitě využili a nakoupili si pořádné zimní bundy, ve kterých se jim potom zmrzlý koncert mimořádně zpříjemnil. Největším zážitkem bylo pro všechny ale RIO… pláž Copacabana, socha Corcovado a řada dalších slavných turistických atrakcí nás obejmuly a my jsme si jich opravdu užívali.
V Niteroi jsme si naplánovaly krásný výstup na kopec, kde je umístěná socha Sri Chinmoye. Výstup byl nečekaně prudký a dlouhý, což jsme si uvědomily hlavně při brždění na zpáteční cestě. Navíc jsme ho absolvovaly v den odletu, a tak jsme byly do letadla příjemně unavené a taky nás úžasně bolely nohy a zadky.
Cesta domů ale uběhla rychle a na jejím závěru nás ještě čekala velkolepá oslava 25. narozenin Madal Bal, kde většina z nás pracuje. Až z Ria jsme na oslavu dorazily 15 minut před jejím začátkem… uffff… všechno dobře dopadlo a všechno jsme stihnuly :O)