Na přelomu ledna a února se několik z nás vydalo na výlet na Bali. No aby ne… letošní zima byla opravdu tuhá, pořád ne odejít a všechny buňky v našem těle už úpěnlivě volaly po prohřívající terapii balijských pláží. Jak příjemné potom bylo odhodit na letišti v Denpasar zateplené kalhoty, roláky, zimní bundy a kozačky a s lehkým pocitem letních tkanin a střihů se nadechnout květinové vůně tropického klimatu.
Sri Chinmoy o Bali jednou řekl, že je to velmi duchovní a aspirující země, a tak když jste na Bali, přirozeně je aspirace (hledání Vyšší Pravdy) mnohem snazší. Říká se, že díky tomu, jak je Bali duchovní, se ostrovu vyhýbají přírodní katastrofy… a je pravdou, že na Bali za celou historii ještě nikdy nebylo tsunami, což se o okolních ostrovech v Indonésii rozhodně tvrdit nedá.
Tsunami jsme se teda rozhodně neobávaly. Naopak jsme byly ověnčené nesčetnými očekáváními, čím vším nás tato úžasná, aspirující země obohatí. A vskutku… celé dva týdny, které jsme v Nusa Dua prožily, byly jako Bohem seslané dny relaxačního a aspiračního pobytu v samotném Nebi.
Také musím poznamenat, že já prostě miluju balijské lidi. Moje západní mysl mě sice často nabádala uvěřit tomu, že úsměvy a uctivé chování balijských domorodců jsou jen záminkou, jak z bílého a jistě bohatého Evropana vytáhnout peníze. Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že na Bali jsou lidé opravdu milejší, pokornější, uctivější a usměvavější, než u nás doma. Aby ne, když žijí vlastně v ráji. Na Bali nás nezklamala ani výborná kuchyně plná různých vegetariánských specialit, jako rýžové sladkosti na nesčetně mnoho způsobů.
V průběhu našeho nebeského pobytu jsme měly příležitost být součástí dvou koncertů pro veřejnost. Nejprve jsme zpívaly na vernisáži výstavy obrazů Sri Chinmoye v muzeu v Denpasar. Druhý koncert byl koncert Songs of the Soul, kde vystupovalo asi 6 dalších hudebních skupin. Celé pásmo se opravdu vyvedlo. Hudební zážitek byl umocněný skvostnou tradiční výzdobou pódia, která připomínala jednu ze zlatých komnat božského paláce.
I tento teplem a aspirací protkaný výlet se ale v jeden okamžik naplnil a nám zbývalo jediné… Připravit si zateplené kalhoty, roláky, zimní bundy a kozačky a vydat se na cestu domů. Tentokrát se nám špatně opakovalo: „Všude dobře, doma nejlépe.“
Čas uplynul a my se vrátily domů do běžného života. Vzpomínky ze slunného Bali nám ale zůstanou ještě hodně dlouho vryté hluboko do našich aspirujících srdcí.