Do Běloruska jsme se s naší skupinou vydaly úplně poprvé. Přípravy na turné začaly již několik týdnů před odjezdem, kdy jsme se pokoušely získat víza. Již tento první úkol byl pravda nelehký. Získat víza do zaslíbené země běloruské bylo vskutku dobrodružné a hned několikrát jsme vážily cestu do Prahy na běloruskou ambasádu. Nakonec se ale vše vydařilo a my jsme se s platnými skupinovými vízy vydaly na cestu. Vyjely jsme v pátek kolem oběda s naplánovaným příjezdem kolem půlnoci do Brestu. Náš optimistický plán ovšem nezahrnoval pravděpodobné zdržení na běloruských hranicích. Hned jak jsme se k hranicím přiblížily, pochopily jsme, že je třeba přestoupit od optimistického plánu A k již méně optimistickému plánu B, tedy k několikahodinovému vyčkávání na hranicích. Čas jsme trávily hlavně pojídáním domácích zásob v podobě voňavých buchet od našich maminek. Vyzkoušely jsme také ajurvédské pilulky Obnova sil, které prý zaručeně obnovují jakýkoliv a jakkoliv vyčerpaný organismus. Po pěti hodinách, když už v Bělorusku dávno kokrhal kohout, jsme vítězoslavně překročily hranice a vrhly se do proudu spousty aktivit, které pro nás organizátoři turné připravili. A starali se o nás opravdu krásně. Výborné domácí jídlo jsme prokládaly tradičním kvašeným mokem, nutno poznamenat, že byl bezalkoholový :O)
Sobotní koncert v Brestu byl opravdu vydařený. K přímo magické atmosféře bezpochyby přispěla krásná filharmonická hala, ve které jsme zpívaly. Hlavní podíl na celkově vydařeném večeru mělo ovšem obecenstvo. Sál byl plný nejen lidí, ale hlavně překypoval jejich vnímavostí a zájmem o duchovní hudbu. Díky jejich otevřenosti se nám všem hrálo a zpívalo s opravdovou radostí a lehkostí.
Na druhý den jsme měly naplánovaný přejezd do hlavního města Minsk, kde večer proběhl druhý koncert. Vše jsme měly naplánované s krásnou časovou rezervou, nebýt například hodinového koupelnového incidentu na našem ubytování. Ty dveře od koupelny zkrátka špatně dovíraly už od okamžiku, kdy jsme se ubytovaly. Zaseknout se ale musely až těsně před naším odjezdem, abychom to neměly tak jednoduché. Uvězněnou Anusobhini jsme z koupelny dostávaly snad hodinu. To ale nebylo jediné klopýtnutí v našem perfektně sestaveném harmonogramu. Dovedete si představit, že nám více jak hodinu trvalo vyřídit si dálniční známku? No nepřestal na pumpě zrovna v tu dobu fungovat počítač? Ano… přestal… Z našeho obědu se potom stal už jen letmý přeběh kolem jídelního stolu a rovnou jsme si to namířily do koncertního sálu. Po koncertě jsme se ještě s přáteli prošly večerním Minskem a pak už nasedly do aut a zamířily domů. Kdybychom věděly, jak dlouhá cesta domů nás čeká, pravděpodobně bychom procházku zkrátily. Na hranicích se nás totiž opět nemohli nabažit a vystály jsme si tam úctyhodný důlek. O tom ale zase někdy příště :O)
Koncerty v Misku a Brestu se každopádně vyvedly a my měly obrovskou radost, že jsme mohly do Běloruska přijet a sdílet se všemi lidmi tu neopakovatelnou atmosféru.