Koncerty v Mongolsku

» Napsala Čvc 29, 2017 v Oblíbené, Z našich cest

Koncerty v Mongolsku

Po pěti letech jsme se vydaly na návštěvu Mongolska, kde jsme byly součástí programu Songs of the Soul. Koncertní turné bylo uspořádané k příležitosti desátého výročí, kdy Sri Chinmoy naposledy navštívil Mongolsko v roce 2007, a tak byla celá akce obohacená speciálním nádechem, kterého jsme si po celou dobu dosyta užívaly.

Na výlet se nás tentokrát vydalo opravdu jen troška – pět statečných, které se rozhodly rozpouštět srdce mongolského obecenstva. Naše sebevědomí, že si povedeme dobře, to ovšem vůbec neovlivnilo – Agnikana neváhala a doplnila naše řady o mongolské dívky, které se se svými jemnými, sladkými hlasy do naší skupiny nesmírně hodily. Z přibližně osmi dívek, které jsme si na výpomoc poptaly, se nakonec vyklubalo čtrnáct nadšených Mongolek a to už, jak jistě uznáte, vytvořilo pořádné hudební těleso, u kterého se jen těžko dalo říct, zda ony byly doplněk naší skupiny, nebo my jsme byly doplněk skupiny jejich.

Už začátek cesty byl dobrodružný. V Praze měl náš let zpoždění 2,5 hodiny a tak jsme jen s velkým štěstím stihly přestupný let v Moskvě. Stejné štěstí už však neměly naše kufry, které to zkrátka nedaly. Po celodenním cestování jsme se tak ocitly ve třicetistupňovém Mongolsku bez možnosti hodit na sebe něco čistého. Koncert byl naštěstí až na druhý den večer, a tak nám zasvitlo světélko naděje, že sárí a santur, které jsme ke koncertu opravdu nutně potřebovaly, stihnou přiletět. No nakonec dorazili a jak jsme za ně byly rády!

 

První dva koncerty byly uspořádané v hlavním městě Ulaanbaatar a další dny jsme se přesunuly ještě do měst Erdenet a Darkhan. Pokud bychom měly popsat, v čem je mongolské obecenstvo odlišné od ostatních, tak by to bylo určitě v počtu malých dětí, které si nás chodí poslechnout. A také možná tím, že je docela stydlivé, co se potlesku týče… zkrátka člověk neví, zda se jim koncert nelíbil, nebo je v tom zakopaný nějaký jiný pes… je to ale asi tím, že v Mongolsku se zkrátka zrovna davově neburácí.

Na zpáteční cestě z Erdenetu jsme si udělali se všemi společný obědový piknik na jedné z mongolských rozlehlých plání. Šťavnaté hřiby ošlehané ohněm a provoněné kouřem lehce klouzaly do krku, kousek opodál jedna rodina právě začala stavět svoji novou jurtu a krotila mladé hříbě. Pes s vlídným pohledem pozoroval pasoucí se krávy, líně se kolem převalilo stádo čerstvě ostříhaných kašmírových ovcí, nebe bylo blankytně modré… zkrátka pravá mongolská idylka.

Další zastávkou byl výstup na buddhistický Aglag buteeliin khiid chrám. Věnovali jsme tam svoji upřímnou modlitbu Mongolsku a jako odpověď jsme obdrželi okamžité, obrovské požehnání Nebes… přihnala se mračna, spustily se blesky a hromy a na celou krajinu se snesl… DÉŠŤ… první déšť v tomto roce… opravdu obrovské požehnání :O)

Večerní rozlučku jsme prožily v indické restauraci a v sobotu ráno jsme se vydaly na cestu domů… jako už tolikrát…