27 koncertů v květnu

» Napsala Kvě 28, 2017 v Oblíbené, Z našich cest

27 koncertů v květnu

Naše skupina oslavila 1. února kulaté 20. výročí od prvního koncertu. Ten jsme tenkrát měly v Žilině na Slovensku a s časem jsme náš první koncert vyhlásily i za den, kdy byla skupina oficiálně založená. Dvacet let už je opravdu slušná řádka let a napovídají o tom i některé komentáře našich přátel typu: „Na to, že už dvacet let zpíváte, vypadáte pořád ještě docela dobře.“

Toto naše dosažení jsme se rozhodly jen tak nepřehlížet, ale pořádně ho oslavit. Nutno však poznamenat, že se představy naší šéfky Agnikana o velkolepých oslavách, zcela odlišují od běžného prototypu bouřlivých mejdanů. Rozhodla se totiž, že naše výročí oslaví pořádnou koncertní šňůrou. „Během jednoho měsíce dáme 27 koncertů“, vesele nám oznámila. No prvně jsme na ni nevěřícně koukaly, ale z řady zkušeností už víme, že když se do něčeho Agnikana pustí, tak to dotáhne do konce. A tak jsme přestaly koukat a naopak se začaly na tu šňůru taky pořádně těšit. Jako osudný měsíc jsme vybraly květen a tady vám napíšu, jak jsme těch 27 koncertů zvládly.

Koncert 1 + 2 – Kroměříž, 2. května (celkový koncert 395 a 396)

První dva koncerty jsme si naplánovaly na 2. května v Kroměříži. To víte, je třeba myslet úsporně a nejezdit zase tak moc daleko. 27 koncertů je opravdu během jednoho měsíce hodně, tak není radno ucestovat se hned na začátku. Kroměřížská jarní podzámecká zahrada byla opravdu výborným nápadem na první koncert. Příroda na nás dýchala květinovou opojnou vůní a my se jí nemohly nabažit. Pozornost jsme vzbuzovaly u všech kolemjdoucích, ale nejvíce ze všeho asi u stáda jarně narozených much, které si v hojném počtu vyhřívaly křídla na našich notách a hudebních nástrojích. Na druhý koncert jsme se potom přesunuly do Domu kultury a úspěšný večer jsme uzavřely výborným prašádem.

Koncert 3 – Gyor, 4. května (celkový koncert 397)

Hned ve čtvrtek 4. května jsme se vydaly na intenzivní turné do Maďarska. První koncert jsme měly v Gyoru ve velmi pěkném, menším sále. Půl hodiny před začátkem koncertu jsme všichni pochopili, že ten sál je ale opravdu velmi malý. Lidé chodili v proudech a židliček bylo méně a méně. Začali jsme tedy přistavovat další řady židlí, lidé si ochotně sedali i po stranách sálu na lavičku nebo venku před sál. Bylo tam zkrátka plno, ale myslím, že i díky šikovnému panu zvukařovi nakonec všichni odcházeli spokojeně domů, plní dojmů, zážitků, světla, lásky a míru a nikdo nelitoval, že ten večer strávil v takové tlačenici.

 

Koncert 4 a 5 – Budapešť, 5. května (celkový koncert 398 a 399)

V pátek jsme měly dopoledne program pro děti na základní škole v Budapešti. Zazpívaly jsme jim pár písní z našeho repertoáru a potom jsme do zpěvu zapojily i je samotné. Naučily jsme je dvě mantry – mantru pro získání míru a mantru pro vítězství. Děti se je naučily opravdu rychle a nejen to…. dokonce i moc krásně zpívaly… až jsme je všechny pozvaly, aby s námi vystupovaly na večerním koncertě :O)

 

Koncert 6 – Budapešť, 5. května (celkový koncert 401)

Večerní koncert v Budapešti byl v sále, který silně připomínal naše typické sokolovny na vesnicích. Pódium se ale každopádně hodilo a pan zvukař se tentokrát velmi odvázal a zesílil nás tak, že se téměř stěny sálu otřásaly. Největší radost nám ale udělali naši Maďarští přátelé, kteří nám po koncertě předali dort k našemu projektu 27 koncertů za jeden měsíc. Byl veliký, stačil pro všechny a hlavně…. zahřálo nás, že si na nás takhle vzpomněli.

Koncert 7 a 8 – Veszprem, 6. května (celkový koncert 400 a 402)

V sobotu dopoledne jsme jely navštívit sochu Sri Chimoye, u které jsme uspořádaly náš další koncert. A nebyl to jen tak nějaký koncert… tomuto koncertu jsme se totiž rozhodly přidělit nálepku, že je to náš čtyřstý koncert… Nenechte se zmást tím, že předešlý večer jsme měly koncert číslo 401. To se tak zkrátka někdy dělá, že se pořadí prohodí podle momentálních okolností. V sobotu totiž na turné přijely i zbývající holky z naší skupiny… bez nich jsme přeci takový významný koncert nemohly prožít. No a taky jsme si říkaly, že na tom krásném venkovním místě u sochy se nám ta čtyřstovka bude slavit mnohem lépe. A koncert to byl opravdu velmi speciální. Slunce nám krásně svítilo a posílalo nám své jarní požehnání. Bylo zkrátka přesně tak, jak to mělo být.

Den jsme potom zakončily koncertem v místní studentské ubytovně a výbornou večeří.

 

Koncert 9 – Baja, 7. května

Neděle byla takovým odpočinkovým dnem našeho intenzivního turné. Přesto jsme ji strávily docela intenzivně. Udělaly jsme si krásný výlet k Balatonu, kde Abhejali neváhala a pustila se do svého otužovacího a plavacího tréninku. Voda měla necelých 15 stupňů a Abhejali v ní    skoro 2 hodiny intenzivně plavala. Když se snažila dostat na břeh, třepala se jako opravdová osika. Ale co naplat, na ultra plavecké závody ve studené vodě se zkrátka musí pořádně připravovat. Do vody měla odvahu vlézt ještě Bhargavi a Anupama… klobouk dolů, dámy! Zatím co se Abhejali rochnila ve vodě, my jsme si půjčily kola a jely na moc pěknou projížďku podél Balatonu. To nás všechny velmi občerstvilo, energizovalo a vyhnalo nám z hlavy všechny možné i nemožné chmury a únavu.

Večer jsme v Baje měly koncert v nádherném proskleném sále plném světla. Přišlo spousta milých posluchačů a při koncertě se nám podařilo vytvořit skutečně hlubokou, oduševnělou atmosféru, ze které každý z nás celý večer intenzivně nasával jako ze soudku s medovinou.

 

Koncert 10, 11  – Jánoshalma, Szekesfehervar, 8. května

Ubytování jsme měly na opravdu pěkném místě plném zeleně, s řekou vinoucí se do dálky. Slunné ráno bylo opravdu neodolatelné a přímo vybízelo si jít kolem povodí řeky zaběhat. Hned po snídani jsme měly další program pro děti v základní škole. Tentokrát to byly trochu starší děti, a tak bylo složitější udržet jejich pozornost a zájem. Naše barevné sárí, exotické nástroje a pro ně neobvyklý hudební styl je však nakonec přeci jen zaujaly a společné setkání bylo velmi příjemné. Po cestě na večerní koncert, který byl ve městě Szekesfehervar a nad jehož jménem by si nejeden z nás polámal jazyk, jsme se rozhodly věnovat část našeho dne focení se na nový plakát. Po pravdě řečeno jsme neměly ani dobrý foťák, ani dobrého fotografa, foukal vítr, slunce pražilo do očí… my jsme do toho ale přesto šly, docela dost jsme se nasmály a nakonec se nám pár fotek i podařilo. Zastavily jsme se ještě ve zdravé výživě, kde prodává jedna z našich známých, nakoupily jsme, co jsme potřebovaly a možná i nepotřebovaly a už byl čas na večerní koncert. Obecenstvo nezklamalo a opět nás na několikrát vytleskávalo… maďarští diváci jsou v tomto ale opravdu nenahraditelní.

Koncert 12, 13 – Miskolc, 9. května

Poslední den našeho turné v Maďarsku jsme si opravdu nadmíru užily. Dopoledne nás čekal program v základní škole pro 500 dětí. Pochopitelně jsme z toho byly trochu v rozpacích, protože udržet na uzdě takovou hromadu rozdováděných ratolestí, a to navíc pomocí meditativní hudby, není vůbec jednoduché. Děti nás ale mile překvapily a 500 párů zvídavých očí na nás mrkalo a hltalo každý tón našeho vystoupení. O přestávce se na nás děti střemhlav vrhnuly s deníčky a rozmanitými ústřižky papírů a my se na chvíli staly velkými hvězdami na autogramiádě. Odpoledne bylo pro nás naopak zcela relaxační.  Naložily jsme se do termálních koupelí v Miskolči a nechaly se unášet na vlně bohatých vzpomínek z událostí předchozího týdne, bylo jich popravdě vskutku požehnaně. Po večerním koncertu jsme nasedly do aut a jely rovnou domů, do Zlína. Naštěstí byly cesty krásně volné a stihly jsme se před ranním nástupem do práce alespoň trochu vyspat :O)

 

Koncerty 14, 15 a 16 – Paříž, Francie, 13. – 14.5.

Cesta do Paříže vůbec nebyla nudná. Naše letadlo mělo sice dvě hodiny zpoždění, za to jsme ale přistály na jiném letišti. Naše hostitelka, která nás už vyhlížela na jiném letišti, hbitě změnila cílový bod na své navigaci, prokličkovala se svým vanem noční Paříží a ve dvě hodiny ráno už jsme usínaly na podlaze jejího obývacího pokoje. Každý ví, že není dobré se „přespat“. To je pak člověk kolikrát ještě unavenější, než kdyby spal méně. My jsme se naštěstí nepřespaly a ráno jsme si společně zaběhaly v blízkém krásném parku. Po snídani jsme si vzaly naše nástroje a jely ještě do jiného krásného velkého parku s úmyslem si tam zahrát takový „před koncert“a pozvat na náš večerní koncert všechny pařížské běžce a vycházkáře. V parku jsme chvíli přemýšlely, jaký závod se tu koná, než jsme pochopily, že v Paříži lidé opravdu běhají. Tady totiž asi platí, že co Pařížan, to běžec. Líbilo se nám místo na nízké travičce poblíž cesty naproti rybníku. Problém byl ale rybář, který tam zrovna chytal ryby. Musely jsme to s ním napřed domluvit. Na náš večerní koncert ale nepřišel. Buď proto, že už to slyšel celé, nebo proto, že jsme mu vyplašily nebo uspaly ryby, protože neměl ani jeden záběr.

Večerní koncert se konal na krásném místě, v kapli Notre-Dame des Anges s výbornou akustikou. Publikum bylo opravdu velmi milé a jsme rády, že nás tak pěkně přijalo. Prý to bylo „magnifigue“ 🙂 Děkujeme.

Druhý den ráno jsme si půjčily kola a projely si historické centrum Paříže „po svých“. Samozřejmě, že jsme musely ochutnat francouzskou palačinku a posedět si ve francouzské kavárně. Odpoledne jsme měly malý koncert pro účastníky přednášky o meditaci. No a pak už jsme letěly zpátky domů. Žádné dobrodružství už nás nečekalo, protože Praha má naštěstí jen jedno letiště. 🙂

Koncert 17 – Olomouc, 17. května

Zbylých 11 koncertů nás čekalo na domovské půdě. Hned v úterý jsme nasedly do aut a vyrazily do nedaleké Olomouce, což pro nás nebylo nic nového, všechno už tam známe, v sále už jsme několikrát vystupovaly, tedy žádný problém. Potíž byla v tom, že celá hlavní třída před vjezdem do naší klíčové ulice s kaplí, kde jsme vystupovaly, byla úplně rozkopaná. Souhlasíme, že tah k náměstí teď bude opravdu krásný, rovný a po hrbolatých kostkách ani památky… nicméně to pro nás znamenalo, že jsme neměly kde zaparkovat a jak se k naší kapli dostat. A tak jsme se zkrátka pořádně prošly. Koncert jsme ale nakonec stihly, jen s o trochu delšíma rukama :O). Koncert byl opravdu krásný. Olomoucké publikum jako by se potají přiučilo něco od Maďarů, kde jsme koncertovaly před týdnem, a nadvakrát nás vytleskávalo. Přidávat nadvakrát písně po konci koncertu… panečku, to se nám v česku ještě nikdy nestalo! Úspěšnou akci jsme potom příjemně zakončily v indické restauraci a jely jsme spokojené domů.

 

Koncert 18 a 19 – Zábřeh na Moravě, Šumperk, 18. května

Další dva koncerty jsme měly v kostelech v Zábřehu na Moravě a v Šumperku. No a to víte, že tam jde to zpívání zkrátka úplně samo. Samozřejmě se o to postará z velké části výborná akustika rozlehlých prostor, je v tom ale i něco víc. Kostely jsou nepopíratelně vyvolené boží stánky, kam se lidé chodí modlit a rozjímat. Tato vytvořená duchovní atmosféra je v kostelech přímo nahuštěná do všech koutů a jen co do nich vstoupíte, hupsne na vás a vy najednou máte obrovskou chuť se také začít modlit a zpytovat svědomí… a neříkejte, že to neznáte :O)

 

Koncert 20 – Ostrava, 19. května

Pozvánka do Ostravy nás jako vždy potěšila. Mají tam totiž šikovné pekařky a tak již předem víme, že se můžeme těšit na něco dobrého na zub. Kulturní dům AKORD za ta léta dobře známe a to i pana zvukaře, který nás pravidelně zvučí. Dokonce na něm postupně pozorujeme nevyvrátitelné změny, které jasně ukazují, že snad pan zvukař začíná mít naši hudbu i rád. Na tomto koncertě měl dokonce chvíli ruku přiloženou na svém duchovním srdci, pokud ho teda zrovna nepíchalo u srdce :O)

Koncert 21, 22, 23 – Valašské Klobouky, Francova Lhota, Antarik, 20. května

Sobotní den byl příjemným poutním výletem po kostelech ve Valašských Kloboukách a ve Francově Lhotě, který jsme zakončily obědem a zpíváním u sochy Sri Chinmoye na horské chatě Antarik. Padapa nás jako vždy pohostila výborným obědem a nechyběly ani makové lokše, po kterých se jen zaprášilo.

Zpívání v kostelech patří k našim nejoblíbenějším, a tak jsme se na koncerty obzvlášťě těšily. Do seznamu písní jsme zařadily skladby věnované Ježíši Kristovi, které atmosféru koncertu v kostele ještě více posilnily.

Koncert 24 – Malenovice, Café Supreme, 21. května

V neděli jsme si zajely do Malenovic u Zlína, kde si naši přátelé Eva s Lumírem nedávno otevřeli novou kavárničku Café Supreme. Kolaudaci kavárny jsme tak spojily s koncertem a samozřejmě s příjemným posezením u hrnku s voňavou kávou a výborným zákuskem. Eva, která teď v kavárně pracuje opravdu do posledního dechu, po našem koncertu prohlásila, že jsme byly jako sudičky, které přišly kavárně požehnat…. Kéž by to tak bylo a kavárně se výborně dařilo a Eva s Lumírem měly pořád spoustu nadšení a sil tento krásný prostor mít otevřený pro co nejvíce milovníků kávy, zákusků a zmrzliny.

 

Koncert 25 – Zlín, 22. května

Ke koncertům ve Zlíně není moc co dodávat. Jsme tu pravidelní vystupující a taky na ně chodí spousta pravidelných návštěvníků, kteří si za námi přichází uvolnit každodenní stres, zrelaxovat se, zameditovat si, popovídat si. Obecenstvo je zkrátka dokonale připravené na to, co se jim nabídne a co mohou v průběhu koncertu získat.

Koncert 26 – Trenčín, 23. května

V úterý jsme si zajely na Slovensko do Trenčína. Vlado a Táňa nás pozvali na koncert do nově otevřené galerie Vážka, která na nás dýchla profesionálně uměleckou atmosférou. Prostor byl opravdu velmi pěkně zrekonstruovaný a i přes nepočetné obecenstvo se podařilo vytvořit meditativní a pro některé i velmi plačtivou atmosféru. Obzvláště jedna paní v první řadě plakala od prvního opakování první písně, bez ustání, až do konce. Dokonce jsme si v duchu říkaly, že už ten koncert musíme ukončit, aby se nám paní úplně neuplakala.

 

Koncert 27 – Praha, 26. května

Poslední, neuvěřitelný koncert číslo 27 byl tu a my za ním vyjely do Prahy. Na Novotného lávce, kde byl uspořádaný, se v ulicích valily tisícovky zahraničních turistů, které jarní, květnová Praha přilákala do Česka. Tento koncert byl pro všechny asi nejvíce o uvědomění si hluboké vděčnosti za tento úžasný projekt, který jsme dokázaly. Ale vděčnost tím neustala a pokračovala dál a my se plavily na vlně vděčnosti za celých 20 let, které spolu pravidelně zpíváme a pořádáme koncerty po celém světě. Vloudila se vděčnost ke všem laskavým lidem, kteří nás na koncerty stále ještě zvou a také vděčnost ke všem, kteří naše koncerty trpělivě poslouchají, protože bez těch by to opravdu nešlo :O) A nakonec jsme se dostaly až k úplnému zdroji vděčnosti, a to k vděčnosti našemu duchovnímu učiteli, který složil to neuvěřitelné množství písní, které zpíváme a také za inspiraci, kterou nám dal, aby tento celý krásný svět Agnikana´s group mohl vzniknout a stále se rozvíjel a tvořil se dál. Děkujeme!