Koncert ve Stříbře 14.1.2012

» Napsala Led 15, 2012 v Z našich cest

Koncert ve Stříbře 14.1.2012

Již se stalo téměř tradicí, že občas zajedeme na návštěvu do Stříbra a máme koncert na tamní radnici. Pravdou rovněž je, že se do tohoto malebného města pokaždé těšíme, protože na nás čeká nejedna věc, která se o to zaslouží.
Kvůli nepříznivé předpovědi počasí jsme tentokrát ze Zlína vyjely s řádným a pro nás nezvyklým předstihem. Cesty byly ale klidné, nečíhala na nás žádná nástraha a do Stříbra jsme dorazily dokonce dvě a půl hodiny před začátkem koncertu. Přivítalo nás krásné slunné počasí, a tak jsme volný čas využily na krátkou procházku a návštěvu tamní Stříbrné kavárny. Při pohledu z ulice by se vám mohlo stát, že ji přehlédnete, uvnitř na vás ale čeká opravdu příjemné prostředí, ochotný personál a hlavně výborné zákusky a výborná horká čokoláda.
Ve Stříbře mají opravdu krásnou radnici. A nejen to! V sále, kde se koncert duchovní hudby konal, ani nemusíte umět zpívat a hrát a výborná akustika se postará, aby byli posluchači spokojení.
Koncert si přišel poslechnout plný sál přívětivých stříbrňanů. Pro takové obecenstvo se hrálo a zpívalo opravdu s radostí. Paní Lepičová, která se postarala o propagaci a výborné zázemí pro koncert, opět nezklamala a po koncertě na nás čekala spousta občerstvení domácí výroby. Chlebíčky se nestačily ani mazat, jak rychle z podnosů mizely.
Domů pak spokojeně odcházeli všichni, co se sobotního koncertu zúčastnili.
Děkujeme Stříbro!

Báseň, kterou nám po koncertě zaslala jedna z posluchaček a za kterou velmi děkujeme:

Krůpěje vody průzračné
se rozezněly zvonkohrou,
tóny se k tobě přivinuly
čistotou oblažily duši tvou.

Nekonečná láska a harmonie
nyní se v tobě rozlévají,
v souladu s láskou nebeskou
stopy víry a naděje v tobě zanechávají.

Po kapkách prýští do srdce tvého
hudba, jež promlouvá k tobě něžně,
ticho se v tobě rozprostřelo
s ním prolínají se vzdechy rozechvělé země.

Sedíš a nasloucháš niternému vlnobití,
chvěješ se, sdílíš lásky čisté proud,
teď víš co je věčné v celém našem žití,
když musí naše loďka od břehu k břehu plout.

Zříš čtrnáct drahokamů, v tunikách zahalených
to z jejich úst vychází všechen soulad ten,
čistota ducha a světlo z očí smělých
mě utvrzuje, že prožila jsem úžasný zážitek
a projasnil se mi celý den…