Letošní podzim máme se skupinou opravdu nabitý. Náš podzimní koncertní maraton jsme začaly jako součást turné Songs of the Soul v Severní Americe, kde jsme navštívili Seattle, Vancouver a Viktorii. Hrdě však musím poznamenat, že řada z nás koncertní maraton zahájila již týden předem v New Yorku, a to pravým běžeckým maratonem. Ani náhodou vám nebudu nalhávat, že jsme výborné běžkyně… o to ve skutečnosti ani nejde. Zkrátka se postavíme na startovní čáru a jdeme do toho. Když má člověk trochu pevné vůle, tak nakonec proběhne i tou cílovou rovinkou. Navíc si dokáže, že na tom fyzicky ještě není tak špatně, pročistí neklidnou mysl a udělá radost tělu, srdci a nepochybně i své krásné duši. Výborný čas Agnikana ale rozhodně nebudeme maskovat – cílovou čárou proběhla v čase 3:24, což je nepochybně krásný výkon.
K šestihodinovému časovému posunu jsme přeletem do Seattlu, který leží na západním pobřeží Ameriky, přidaly další tři úžasné hodiny. A protože jsme to my, které vždy šetří každou minutu času, pochopitelně jsme do města letěly až v den koncertu. Tedy po budíčku ve čtyři hodiny ráno a šestihodinovém letu, jsme jely rovnou do koncertní haly na zvukovou zkoušku a na následný koncert. S časovým posunem devět hodin jsme potom na pódiu vystupovaly kolem půlnoci. Byl to ale rozhodně strhující zážitek a věřím, že žádný z posluchačů nepochyboval o naší naprosté svěžesti :O) Koncert si přišel poslechnout Bill Pearl Mahasamrat, pětinásobný mistr světa v kulturistice se svojí manželkou Bhuvaneshvari. Oba byli blízkými přáteli Sri Chinmoye, a tak jsme na druhý den měli s oběma velmi dojemné setkání plné krásného povídání a upřímných slz vděčnosti.
Naši přátelé ze Seattelu se s námi rozloučili obrovským obědovým balíčkem a poznámkou, že do Kanady, kam jsme právě přejížděli, se nesmí žádné jídlo převážet, a že teda máme čas dvě hodiny po hranice, abychom všechny ty nabalené dobroty snědli. No tlačili jsme do sebe velmi poctivě, ale hranice byly moc blízko na to, abychom balíčky stihli vyprázdnit… jak nás potom mrzelo, že nás na hranicích s jídlem nekontrolovali a mohli jsme toho tolik propašovat :O)
Vancouver je nepochybně město sportu a stále je v něm cítit atmosféra Zimních olympijských her z roku 2010. Užili jsme si jak ruchu velkoměsta, tak i nádherných parků a lesů, kterými je město obklopeno. Neminula nás ani návštěva Montessori školy, ve které řada našich přátel z Vancouveru pracuje. Škoda jen, že byly prázdniny a neužili jsme si školy přímo v provozu. Ocenili jsme ale dokonalé vybavení tříd a tiše si říkali, že tady by nás do školy určitě bavilo chodit. Když už ne dětí, užili jsme si alespoň ježdění v pravém, žlutém školním autobusu, který nás převážel na všechna místa setkání až do konce turné. Byla to opravdu legrace a při cestování jsme si opravdu připadali jako nefalšované, přerostlé děti. Koncert ve Vancouveru se jako vždy krásně vydařil a my se mohli vydat do posledního města, do Viktorie. Viktorie je skutečně malebné, ostrovní město, do kterého jsme dopluli trajektem. Slibované velryby jsme při plavbě pochopitelně neviděli, ale nám udělala radost i ta vydra, která se kolem labužnicky proháněla vlnami. Město je velmi krásně upravené, po zahradách a cestách se tam prohání srnky, stejně jako u nás veverky. Moře je tyrkysově modré, tráva čerstvě zelená, rozkvetlé květiny lemují ulice, po cestách se prohánějí důchodci na elektrických vozítkách… ne nadarmo se o Viktorii říká, že je to město pro novomanžele, a nebo pro dožívající důchodce.
Po posledním koncertě jsme tradičně uspořádali rozlučovací slavnost, kde jsme děkovali všem hudebníkům a taky všem zvukařům, samozřejmě i všem osvětlovačům a technikům s mikrofony a taky organizátorům a těm, co nás pozvali a krásně se o nás starali. Zkrátka jsme poděkovali úplně všem, i sami sobě… a tak to má být :O)
Děkujeme Ameriko za překrásné turné!
Přehled koncertů:
Seattle – středa 31. srpna, 19:30h, The Moore Theatre , 1932 2nd Avenue
Vancouver – pátek 2. září, 19:30h, Granville Island Stage , beside the Granville Island Market
Victoria – sobota 3. září, 19:30h, The Dave Dunnet Community Theatre, Oak Bay High School