Bylo krásné sobotní ráno, navíc k tomu první říjnové. A to už každý ví, že je to ráno věnované dvoumílovému běhu pro radost, kdy se příluckou rovinkou od Přístavu až po Želechovice line neodolatelná vůně povidlových lívanců se smetanou a každý zodpovědný běžec protahuje ztuhlé svaly. Je nutno poznamenat, že se tentokrát lívancová vůně nelinula tak daleko, jako obvykle, ale zasekla se už někde u Tescomy. Lívance jsme totiž výjimečně smažily už v pátek. Dokonce jsme musely oželet i radostnou účast na ranním běžeckém dýchánku, protože jsme brzy ráno vyrazily na koncertní turné do Polska. Zkrátka dokud máme jen jedno tělo a astrální cestování není zrovna naše hobby, je třeba být tvrdý a učinit volbu. Pro nás to tentokrát bylo Polsko. Po nových dálnicích v Polsku cesta ubíhala jako po másle a zažívaly jsme chvíle nezkrotné radosti při představě, že i po naší D1 se jednou, v budoucnu, možná, taky takhle bude fičet.
Náš brzký příjezd nám dovolil příjemnou procházku po varšavských ulicích a parcích a v pozdním odpoledni jsme se přesunuly do haly, kde se koncert konal. Melodie písní Sri Chinmoye si přišlo poslechnout nečekaně velké množství posluchačů a bylo patrné, že se skladbám opravdu daří pozvolna vlévat do otevřených srdcí všech v sále a naplňovat je láskou, světlem a radostí. Krásný koncert jsme zakončili společnou večeří ve veganské restauraci. Nečekala jsem to, ale všechno to jídlo bylo opravdu, opravdu vynikající.
V neděli nás čekal koncert ve městě Lodz. Je to menší město asi 100 km vzdálené od Varšavy, takže nás naštěstí nečekalo žádné velké cestování. Ráno jsme měly teda dostatek času na řádnou procházku či běh a taky na výbornou polévku, kterou nám připravila Padapa. Šéfkuchařka z horské chaty Antarik se zkrátka pozná hned po první lžičce dýňové polévky. Koncert v Lodzi byl sice komornějšího rázu, ale i tak se nám velmi líbil a s tamními přáteli jsme ho řádně oslavili vynikající, snad i zdravou, zmrzlinou. Ledová pochoutka byla o to lahodnější, jak dlouho jsme na ni čekali. Naše teorie: paní zmrzlinářka měla jednoznačně v pracovním popisu vytvářet kopečky zmrzliny tak pomalu, aby se před stánkem neustále vytvářela obrovská řada mlsných jazýčků, které v povědomí kolemjdoucích vytvářely představu, že v tom stánku je zkrátka něco tak neodolatelného, že to rozhodně taky musí mít. Přesně tak to určitě bylo. V řadě jsme stály asi 40 minut, ale stálo to opravdu za to. Musím ještě poznamenat, že polské turné bylo obzvláště radostné díky tomu, že na něho jelo všech třináct holek z naší skupiny ze Zlína… když je naše sestava kompletní, je to opravdu poznat.
V pondělí jsme naše víkendové nacvičování a vystupování uplatnily na koncertě ve Zlíně, kde jsme kromě jiného oslavili i narozeniny Anusobhini. No jo, uznávám, slavíme a jíme hodně, ale rozhodně toho nelitujeme a doporučujeme to i vám. Každý den můžeme najít řadu věcí, za které můžeme být vděční, které můžeme oslavovat, radovat se z nich a být spolu :O)
